Liptovská Teplá

Z historického pohledu představuje obec zajímavé území, které bylo osídleno již v mladší době bronzové.

Přibližně od 9. století nl, jak dokazují archeologické průzkumy, se na území Dolního Liptova nacházela slovanská osídlení.

Již v 12. století bylo opevněno zdmi známé pod názvem Starhrad.

Poddanou obcí Starhradu, později Likavského hradního panství se osada stala pravděpodobně po r. 1241 po tatarském vpádu do těchto končin. Likavskému panství podléhala obec až do poloviny 16. století, kdy se dostala do majetku rodiny Dvornikovičovců pocházejících z Chorvatska. Za panování této rodiny dosti vzrostl význam Liptovské Teplé, stala se zeměpanský městečkem s jistými výsadami např.. právem konání trhů. V roce 1856 prodala rodina Dvornikovičovců pozemky. Předtím ještě v r. 1848 došlo ke zrušení poddanství, což mělo vliv na hospodářské poměry v obci i na vývoj počtu obyvatel. Bohatá historie obce zanechala stopy v kulturních památkách, nacházejících se na jejím území.

Jednou z nejvýznamnějších je ranně gotický římsko-katolický farní kostel sv. Filipa a Jakuba. Jeho slohové znaky naznačují, že ho postavili Templáři v 2. polovině 13. století. V dalších stoletích byl kostel několikrát přestavován, co nemělo vždy pozitivní vliv na jeho slohovou čistotu.

V obci je pamětihodností i kaple sv. Jana Nepomuckého, kaple Neposkvrněného početí Panny Marie a pozdě-renesanční zámeček z poloviny 17. století, který je však ve značně zdevastovaném stavu. V Madočanech se nachází zachovalý klasicistní zámeček z r. 1830.