Minimuzeum Zlaté stezky

Zlatá stezka patřila k nejvýznamnějším středověkým obchodním komunikacím střední Evropy. Jednalo se o systém obchodních cest, které od raného středověku spojovaly Pasov s českými zeměmi a po nichž proudila na sever především sůl ze Solnohradska. Jméno Zlatá stezka je známé od počátku 16. století a mělo vyjadřovat výnosnost kvetoucího obchodu, který kromě soli přinášel do Čech také vzácné látky a zbraně, koření, jižní vína a ovoce, a opačným směrem vyvážel především obilí, jiné potravinářské produkty a známou prachatickou pálenku.

Systém Zlaté stezky se vyvíjel po staletí a ve své konečné podobě se skládal ze tří hlavních větví, které se nazývaly podle cílových měst v Čechách. Nejstarší a nejvýznamnější prachatická větev je známá již od počátku 11. století, vimperská větev vznikla na přelomu 13. a 14. století a nejmladší kašperskohorskou větev dal založit v polovině 14. století císař Karel IV.

Ve vrcholné době středověkých obchodních cest od 14. století do 16. století patřila Zlatá stezka k nejfrekventovanějším středoevropským spojnicím. Husitské války provoz na stezce na čas přerušily, ale během 15. století získala Zlatá stezka postupně svůj předešlý význam a v 16. století za vlády Rožmberků prožila své nejslavnější období. Velkou ránu zasadila Zlatá stezce třicetiletá válka. Po jejím skončení prosadili Habsburkové monopol své soli, dovážené z Lince do Českých Budějovic, a význam pasovské soli a Zlaté stezky tím silně poklesl. Do počátku 18. století obchod na Zlaté stezce pozvolna vyhasl.